Březnický pivovar, nacházející se v těsné blízkosti zámku, patří bezesporu k nejvýznamnějším památkám města. I když je význam této památky odbornými kruhy všeobecně přijímán, z umělecko-historického hlediska mu dosud nebyla věnována odpovídající pozornost. Z dějin této zajímavé stavby je známo pramálo. Iniciátorem výstavby pivovaru byl v období po roce 1720 Jan Josef Jeníšek z Újezda.

Literatura, která se březnickým pivovarem zabývá, většinou zcela opomíjí sochařskou složku, která dominuje jeho průčelí. Korunní římsa průčelí je osazena dvojicí mužských světeckých postav – sv. Josefa a sv. Jana Křtitele. Plastiky byly umístěny ve značné výšce nad zemí, jedná se tedy o díla zrakům diváka dost vzdálená a jen obtížně přístupná. V samotném průčelí budovy se nachází alianční erb stavebníka a jeho dvou manželek.

O autorovi plastické výzdoby pivovaru bohužel prameny mlčí. Pokud si jí bylo kdy povšimnuto, většina komentářů se spokojila s ikonografickou identifikací postav a na formální stránku těchto děl nebrala zřetel1 . Přitom sochy na průčelí březnického pivovaru s největší pravděpodobnostní představují nejranější doposud známé dílo sochaře a řezbáře Jana Karla Hammera (1697 – 1759?)2, který podstatnou část svého života a umělecké tvorby spojil s oblastí bývalého severního Prácheňska.

Je viditelné, že povrch obou soch je značně zvětralý a ve velkých plochách porostlý lišejníky. Stav štukového reliéfu v nice průčelí budovy není o mnoho lepší. Povrch exponovaných míst jako jsou hlava dítěte (tzv. putta) či jeho kolena, odpadají ve vrstvách. Některé partie, mezi něž patří i jedno z chodidel, chybí zcela. Žádné informace o případných opravách a restaurování plastické výzdoby březnického pivovaru v předcházejících desetiletích nebyly dohledány.

Erb Jana Josefa z Újezda a jeho manželek

V rizalitu průčelí bodovy se nachází nika, jejíž prostor je vyplněn mohutným štukovým orámováním (tzv. kartuší) s bohatě prokrajovanou siluetou. Ta je završena motivem koruny.

Pole kartuše je zdobeno květinovými a ovocnými závěsy. Dále nese trojici erbů, které přidržuje při spodním okraji umístěná figura sedícího malého dítěte. Svoji levou nohu má vtaženou pod tělem a pravou volně spuštěnou přes okraj kartuše. Modelace hrudníku dítěte je naznačena pouze schematicky. Omezuje se pouze na dvě horizontální rýhy v oblasti prsou a pasu. Hlavu dítě natáčí mírně vpravo a oběma rozpraženými pažemi přidržuje trojici pyramidálně uspořádaných oválných štítů, která je umístěna nad jeho hlavou.

Polcený štít s jednorožcem umístěný uprostřed patří stavebníkovi březnického pivovaru – Janu Josefovi z Újezda, a po stranách jej obklopují erby náležející jeho dvěma manželkám – vpravo erb Reginy Sophie z Trauttmansdorfu a vlevo Polyxeny Kateřiny Vratislavové z Mitrovic. Je pravděpodobné, že i výběr světců na korunní římse byl řízen s ohledem ke křestním jménům objednavatele.

Socha sv. Josefa

Stařecká postava sv. Josefa s kratšími vlnitými vlasy a dlouhým plnovousem splývajícím na ramena nese v náručí malého Krista. Světec byl zachycen v okamžiku jakéhosi vykročení směrem k pozorovateli. Pravá noha zůstává vzadu, zatímco levá natažená noha předstupuje.

Figura světce je vzpřímená, jeho trup i hlava se natáčí mírně směrem doleva a jeho pohled se stýká s pohledem Krista. Dítě v jeho náručí neleží, ale sedí vzpřímeně na jeho levém boku a sv. Josef jej svoji levou paží přidržuje. Vztah mezi oběma postavami je naznačen důvěrným gestem, kdy Kristova pravá ručka objímá krk svého pěstouna a jeho volná levá ruka spočívá v Josefově pravici.

Oděv sv. Josefa se skládá z dlouhé volné řízy a pláště. Látka spodní části šatu lne k jeho nakročené levé noze. V oblasti nad koleny se látka láme do několika ostrých „šípovitých záhybů“. Plášť, který má upevněn na ramenou, spadá k zemi, ale zároveň se podebraná látka v mohutném objemu obtáčí kolem jeho pravého boku, kde vytváří hluboký mísovitý záhyb. Bohatě zřasený a pročleněný objem drapérie pokračuje dále přes tělo k levému boku. Látka pláště je podvlečená pod tělem dítěte a je přehozena přes předloktí levé paže, odkud spadá její velmi dekorativně naaranžovaný cíp podél těla. Postava malého Krista je obnažená. Pouze jeho levou nožku a klín zakrývá okraj drapérie pěstounova pláště.

Sv. Josef z průčelí březnického pivovaru má svoji obdobu v soše téhož světce z mariánského sloupu na náměstí Mikoláše Alše v Písku. Vznik obou dvou plastik od sebe dělí jen několik let. Písecký morový sloup je datován r. 1714, zatímco sochařská výzdoba průčelí pivovaru v Březnici vznikla nejdříve v 1. pol. 20. let 18. stol. Z hlediska kompozice jsou obě plastiky téměř totožné, pouze záhybový systém drapérie sv. Josefa z Březnice byl poněkud zjednodušen. Rozdíl spočívá v absenci jednoho z výrazných objemů drapérie a pásu látky procházejícím v diagonále přes Josefovo tělo od pravého ramene směrem k levému boku. Písecká socha má plášť v této „šerpě“ zaklesnutý a spuštěný v jakési smyčce pod Kristovou postavou podél levé nohy. Právě tento motiv však březnický sv. Josef postrádá a látka spodního šatu je odhalena až do výše jeho pasu. V porovnání s píseckou sochou působí drapérie šatu sv. Josefa z průčelí březnického pivovaru plnějším, zbytnělejším dojmem a jeho figura se zdá být podsaditější.

Socha sv. Jana Křitele

Postava sv. Jana Křtitele byla pojata jako poloakt. Světcova asketická, rozpohybovaná postava působí křehkým dojmem. Váhu těla sv. Jana nese pravá noha, zatímco odlehčená levá směruje v jakémsi úkroku stranou. Jeho hlava je natočená vpravo, je zvrácená a pohled jeho očí směřuje k nebi. Kombinace záklonu hlavy s výrazným podhledem samozřejmě nedává divákovi nejmenší šanci pohlédnout do jeho tváře.

Z hlavy spadají na jeho záda prameny zvlněných vlasů. Světcova hruď se natáčí v protipohybu vůči spodní polovině těla směrem doleva. Jeho pravá paže prochází před tělem a žilnatá ruka se vtyčeným ukazováčkem se velmi elegantním způsobem chápe okraje svého těžkého oděvu.

Janův šat se skládá pouze z jediné vrstvy a tou je kožešina obtáčející jeho nahé tělo a efektně využívající kontrast hladké a plstnaté strany kůže. Kožešina je přehozena pouze přes rameno jeho levé paže, která se s výjimkou zápěstí přidržujícího jeden z cípů drapérie, pod mohutným objemem látky téměř ztrácí. Ohrnutý okraj kožešiny vytváří mohutný záhyb, který spadá z levého ramene směrem k pravému boku. Na bocích je drapérie upevněna a vytváří zde jakousi suknici, jejíž zadní část spadá až k zemi, zatímco vepředu její lem dosahuje pouze úrovně kolen. V místě, kde vystupuje Janova levá, odlehčená noha do prostoru, se překřížené cípy kožešiny rozevírají a odhalují ji tak až po kyčel.

Socha sv. Jana Křtitele, zdá se, má svoji zrcadlově převrácenou obdobu v drobné řezbě na vrcholu kazatelny kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Česticích, jehož interiérová výzdoba z r. 1737 patří mezi první doložené práce Jana Karla Hammera. Přijmeme-li tedy teorii, že z jeho ruky pochází i pískovcová plastika z průčelí březnického pivovaru, můžeme témuž autorovi pak připsat i vedlejší sochu sv. Josefa.

Dochovaná a Janu Karlu Hammerovi připsaná díla na Čimelicku vykazují v některých případech silné poučení tvorbou Kristiána Widemanna a jeho syna Lazara. I když prozatím nemáme pro následující tvrzení žádné jiné důkazy, je pravděpodobné – a socha sv. Josefa by toho byla důkazem – že se Jan Karel Hammer v této dílně vyučil či v ní působil jako tovaryš.

Sochy sv. Josefa a sv. Jana Křtitele se tedy zdají být, jak již bylo řečeno, prvními známými díly Jana Karla Hammera. Z formálního hlediska by sice nic nebránilo posunutí jejich datování např. až do 30. let 18. stol., kdy je již Jan Karel Hammer v jižních Čechách doložen, avšak vzhledem k tomu, že volba světců s největší pravděpodobností skutečně úzce souvisela s osobou stavitele, který zemřel r. 1728, bude třeba vznik těchto plastik hledat v této době.

 

____________________

 

[1] Výjimkou je článek Václava Vlčka, v němž byl vysloven názor, že obě dvě sochy „vykazují rysy tvorby Jana Karla Hammera“.

[2] K umělci podrobně např. DEBNÁR Alexandr: Několik poznámek k životu čimelického sochaře Jana Karla Hommera, in: Výber z prací členů historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích / 4, České Budějovice 1993, 242 – 249;VLČEK Václav: Barokní sochařská Hammerova huť v Čimelicích, in: TOMAN J.: Čimelice: regionální historie. MÚ Čimelice 2000, s. 149-160; VLČEK Václav: Významná sochařská díla ve městě Písku, in: Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů, Výběr prací členů a přátel společnosti. Aš 2006, s. 114-123; VLČEK Václav: Barokní sochy ze 16. až 18. stol. v severní části Prácheňského kraje, in: Sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů, Výběr prací členů a přátel společnosti. Aš 2006, s. 97-113; VLČEK Václav: Jan Hammer a Bissingenové I.-VI., in: Čimelický zpravodaj, Dvouměsíčník o životě v Čimelicích a okolí. Čimelice duben 2008 – červen 2009; VLČEK Václav: Hammerové – čimeličtí rodáci VII.-XIII., in: Čimelický zpravodaj, Dvouměsíčník o životě v Čimelicích a okolí. Čimelice srpen 2009 – únor 2011; VLČEK Václav: Hammerové XIV. – XVIII., in: Čimelický zpravodaj. Dvouměsíčník o životě v Čimelicích a okolí. Čimelice srpen 2011 – duben 2012; ZAHRADNÍK Pavel: Čimelice, in: MAXOVÁ I. – NEJEDLÝ V. – ZAHRADNÍK P.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Jihočeském kraji. Praha 2009; ŠIKOVÁ Terezie: Kamenosochařská a řezbářská díla Jana Karla Hammera ve středních a jižních Čechách, nepubl. dipl. práce, Ústav pro dějiny umění, FF UK.

Terezie Šiková