Převážná část tvorby Jana Karla Hammera, pravděpodobného autora sochu v březnickém pivovaru, je koncentrována na poměrně malém území – v obci Čimelice u Písku a v jejich bezprostředním okolí – v Rakovicích, Dolních Nerestcích, Varvažově, Horosedlech, Pohoří, Radobytcích a Strážovicích. Mapování působišť tohoto umělce nás příležitostně zavede i do vzdálenějších končin – Březnice u Příbrami, Písku, Sedlice u Blatné či Čestic u Strakonic.

Pokud jde o časové vymezení Hammerova působení na Čimelicku, to je prokazatelně doloženo v letech 1737 – 1759(?), což je přibližně posledních dvacet let jeho života. Závažnou překážkou ve zmapování životních osudů tohoto umělce je skutečnost, že v r. 1876 zanikl archiv čimelického panství, na němž kde zanechal větší část ze svého díla. I když v budoucnosti samozřejmě nemůžeme vyloučit objev nějakého významného pramene, který obohatí naše poznání, budeme se muset prozatím smířit s vědomím, že některé oblasti ze soukromého i profesního života Jana Karla Hammera pro nás zřejmě navždy zůstanou neuzavřenou kapitolou.

Jan Karel Hammer přišel na svět v měšťanské rodině v Plzni dne 18. ledna 1697. Kudy přesně se ubíraly jeho kroky v následujících desetiletích, není jasné. V okamžiku, kdy si položíme otázku po získávání jeho uměleckých zkušeností, nabídne se jako jedna z prvních možností sochařská dílna Kristiána Widemanna, která v inkriminovaném období zastávala v Plzni jedno z předních postavení. Na to pak navázala tovaryšská cesta, která jej zavedla do Prahy. Hammerovu přítomnost v Praze sice archivními prameny doloženou nemáme, ale dostatečnou výpovědí o jejím absolvování je jeho tvorba sama.

V průběhu první třetiny 18. století nemáme o Janu Karlu Hammerovi naprosto žádné zprávy. Podruhé je jeho existence doložen až v Čimelicích, a to v souvislosti se svým sňatkem 17. února 1737. Jeho sňatek i věk – bylo mu 40 let – nasvědčují tomu, že se jednalo o osobu vyzrálou, s jistým společenským postavením a zajištěnou z hlediska obživy. Předcházející čtyři desetiletí jeho života jsou ovšem prostorem otevřeným nejrůznějším spekulacím a teoriím. Rokem 1737 je také datována Hammerova řezbářská výzdoba interiéru kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Česticích na Strakonicku.

V následujících deseti letech je přítomnost Jana Karla Hammera v Čimelicích doložena pouze záznamy o křtech jeho pěti dětí. Ze zápisů vyplývá, že rodina v průběhu svého pobytu na čimelickém panství změnila své bydliště. Prvotním místem Hammerova působení byly Rakovice, nicméně nejpozději v roce 1740 či krátce před tímto datem se přesunul na zemědělskou usedlost nacházející se na východním okraji Čimelic. Součástí této usedlosti zvané „Hvížďalka“ byla i „výsadní hospoda“. Tato zdánlivě okrajová informace je poměrně důležitá, protože díky ní víme, že životní potřeby Jana Karla Hammera a jeho rodiny byly zajišťovány i z jiného zdroje a nebyly závislé na množství zakázek a úspěšnosti jeho umělecké praxe.

Na informace bohatší jsou archivní záznamy z 50. let 18. stol. V roce 1752 byl v „Kronice maltézského velkostatku ve Varvažově“ zaznamenán jistý „čimelický řezbář“ jako autor výzdoby hlavního oltáře tamního kostela sv. Kateřiny. Vzhledem ke skutečnosti, že se na území Čimelic asi nenacházelo více řezbářů, je možné tento záznam považovat opravdu za zmínku o Janu Karlu Hammerovi.

Tvorba hlavně pro nižší šlechtu

Jeho práce byly určené především objednavatelům rekrutujícím se z řad nižší šlechty a rodů, které dějiny zatlačily poněkud do pozadí a které přežívají pouze na úrovni regionální historie.

K významnějším patří rody Jeníšků z Újezda, Krakovských z Kolovrat či Bissingenů. I když přímý kontakt mezi Janem Karlem Hammerem a příslušníky rodu Bissingenů je doložen pouze jediným pramenem (smlouvou z roku 1753 na vytvoření alegorických postav čtyř ročních období a dvou váz do zahrady čimelického zámku), z množství sochařských a řezbářských památek na území Čimelic vyplývá, že tato rodina sehrála v životě Jana Karla Hammera skutečně zásadní roli.

Na tomto místě se snad hodí uvést i drobný postřeh k povaze vztahu mezi ním a čimelickou vrchností. Z objednávky na sochařskou výzdobu zámecké zahrady vyplývá, že měl sjednánu zvláštní smlouvu s přesně stanovenou odměnou – na základě tohoto poznatku můžeme říci, že neměl status „dvorního“ sochaře. Jeho činnost pro jiné šlechtické rody či řád maltézských rytířů to ostatně sama dokládá.

Dvacetileté období působení Jana Karla Hammera v Čimelicích se pomalu uzavírá na konci 50. let 18. století. Posledními prameny k jeho osobě a zároveň jedinými dokumenty podchycujícími vznik doposud existujícího díla jsou tzv. „Radní manuály“ a „Počty obecní“  královského města Písku z let 1754 až 1757. V nich je zaznamenán vznik sousoší Kalvárie na Kamenném mostě od prvotního usnesení městské rady a vyžádání si předběžného rozpočtu od blíže neuvedeného řezbáře v roce 1754  až po její zhotovení „čimelickým řezbářem Janem Hamerem“ v roce 1757.

Kdy přesně a kde Jan Karel Hammer zemřel, nevíme. Datum jeho úmrtí, rok 1759, je vzhledem k absenci archivního pramene pouze hypotetický. Ve zmíněném roce byla „chalupa s pivním šenkem, zvaná Hvížďalka“ vrchností prodána za 30 kop Matěji Hulešovi. Rodina sochaře Jana Karla Hammera se tehdy přesunula do Dobré Vody u Březnice. Její odchod z Čimelic a usazení na novém místě s největší pravděpodobností souvisely s úmrtím hlavy rodu.

Záznam o smrti Jana Karla Hammera nebyl v čimelických matrikách ani v matrikách okolních farností dohledán, proto je třeba se přiklonit k domněnce, že zemřel mimo čimelické panství v roce 1759 či krátce poté.

Terezie Šiková